Vaše dítě už neroste? Růstový hormon přesto potřebuje!

Růstový hormon vzniká v hypofýze (podvěsek mozkový). Hypofýza je žláza uložená hluboko v lebce. S mozkem ji spojuje tenká stopka. Z podvěsku mozkového přestupuje růstový hormon do krve a touto cestou se šíří do celého těla.

Hlavním úkolem růstového hormonu je podpořit vývoj organismu v dětství, zejména růst kostí do délky. Děti s nedostatkem tohoto hormonu málo rostou a bez léčby by to na běžnou tělesnou výšku nedotáhly. Ale když je léčba podáváním růstového hormonu zahájena včas a trvá dostatečně dlouho, podaří se u nich obvykle dosáhnout normální výšky.

Co všechno dokáže růstový hormon

1. Růstový hormon se kromě jiného podílí na řízení hladiny cukru v krvi (glykemie) a jeho nedostatek může způsobovat hypoglykemii (snížení hladiny cukru v krvi). Zvláště u nejmenších dětí s nedostatkem růstového hormonu je léčba nezbytná, jinak může hypoglykemie ohrozit vývoj mozku.
2. U starších dětí a dospívajících, kteří už nerostou, je cílem léčby růstovým hormonem dosažení potřebného množství kostní a svalové hmoty.
3. Tento hormon ovlivňuje také množství tukové tkáně v těle. Proto je pokračování léčby růstovým hormonem tak důležité.

Po ukončení růstu do výšky se u všech pacientů na prahu dospělosti znovu testuje, jaké množství růstového hormonu jejich hypofýza tvoří. Takto se určí, kteří z nich budou léčbu růstovým hormonem potřebovat i v dospělém věku. Také u dospělých zajišťuje růstový hormon řadu funkcí, například:

• chrání před nemocemi srdce a cév,
• udržuje nás v kondici a dobré náladě, brání například depresi nebo únavě.

Růstový hormon tedy i v dospělosti přispívá ke kvalitnímu životu.

Aplikace je snadná

Růstový hormon se podává formou podkožních injekcí, nejlépe do přední strany stehen. To je snadný a bezpečný způsob, který se naučí každý rodič a spolehlivě ho samy zvládnou i starší děti.

(hah)

Zdroje:

www.fnmotol.cz/kliniky-a-oddeleni/cast-pro-deti/pediatricka-klinika-uk-2-lf-a-fn-motol/pro-pacienty/informace-pro-pacienty/lecba-rustovym-hormonem

www.klinickafarmakologie.cz/pdfs/far/2011/01/05.pdf

www.internimedicina.cz/pdfs/int/2005/05/05.pdf