Je dítě jen malé, anebo nemocné?

Nepodceňujte prevenci

Dětské lékařství má velmi propracovaný systém preventivních prohlídek, součástí každé je zaznamenání aktuální výšky a váhy dítěte. Chodíte-li se svým potomkem na pravidelné prohlídky, lékař by měl odchylku od normy zachytit včas. Jednotlivé hodnoty se zanáší do tzv. percentilových grafů. Tyto grafy přehledně ukazují výšku daného jedince vzhledem k jeho stejně starým vrstevníkům. Dynamika vývoje je přitom důležitější než aktuální hodnota.

Genetika pod vlivem okolních faktorů

Odborná literatura uvádí, že dvě třetiny dětí zaujmou své percentilové místo do dvou let věku. Do té doby je naprosto běžné, že děti mění pásmo růstu. Často tak dochází ke zrychlenému růstu u dětí s menší porodní délkou a váhou, naopak u větších dětí dojde k jeho zpomalení. V dosaženém pásmu pak rostou plynule po zbytek růstového období. Lineární růst je ovlivněn jednak vlivy prostředí, jako je správná výživa, dostatek pohybu i odpočinku. Druhou velkou komponentu tvoří genetické faktory – předpokládaná výška vychází z výšky rodičů, pohlaví či rasy.

Za tzv. střední tělesnou výšku považujeme plochu mezi 25. a 75. percentilem. V tomto intervalu se nachází 50 % dětí. Důležitější než konkrétní výška dítěte je směr růstové křivky a rychlost v čase. Zpomalení, či dokonce zastavení růstu jsou varovným signálem. 

Jaké příčiny mohou ovlivnit vzrůst dítěte

I dítě dosahující nižších hodnot nemusí být nutně nemocné. Až u 80 % menších dětí je malý vzrůst tzv. v pořádku. Sem spadají dvě hlavní formy – familiárně malý vzrůst, kdy je výška dítěte v souladu s výškou rodičů, druhou formou je konstitučně opožděný růst a opožděná puberta spojená s pozdějším kostním zráním. 

Malý vzrůst dítěte ovšem může být způsoben řadou různých patologických vlivů. Jde o:

• Poruchy různých orgánů a orgánových soustav. Jmenovat lze například poruchy trávicího traktu – sem spadají střevní poruchy, jako je celiakie či chronické záněty střev, a poruchy jater. Menší vzrůst může být také následkem vrozených vad srdce, poruch ledvin, kdy jsou typickými příznaky otoky kolem očí, chodidel a kotníků, dále časté močení, pomočování se v noci, únava, anémie či nevolnost. Významnou skupinu tvoří kostní onemocnění či onemocnění plic (cystická fibróza). Úprava růstu je závislá na léčbě základního onemocnění. 
• Hormonální vlivy. Jen zlomek dětí trpících malým vzrůstem, asi 1–2 %, spadá do gesce endokrinologů. Růst je řízen pomocí hormonů, zejména tzv. růstového hormonu. Ten je produkován v podvěsku mozkovém (hypofýze) a působí na tkáň svalovou, kostní i tukovou. Zde je zásadní včasná diagnostika a léčba. Správně léčení jedinci mohou dosáhnout normální výšky dle svého individuálního růstového potenciálu. V případě růstového hormonu se jedná o léčivé přípravky aplikované do podkoží.
• Svůj vliv mají ale i hormony štítné žlázy, hormony produkované nadledvinami či tzv. předčasná puberta. I zde je zásadní včasná diagnostika i substituce chybějících hormonů. 
• Genetické poruchy. Pro ně je mimo menšího vzrůstu charakteristická přítomnost dalších typických znaků. Spadá sem celá řada vrozených poruch – Turnerův syndrom, Praderův–Williho syndrom, syndrom Noonanové a další. Každý vyžaduje individuální přístup a specifickou terapii. U Turnerova syndromu substituujeme růstový hormon vzhledem k rezistenci periferních tkání obvykle ve vyšších dávkách než při prostém nedostatku růstového hormonu. 
• Psychické faktory. I když bývají často opomíjené, též mohou být častou příčinou poruch růstu. Nejen anorexie či bulimie, ale i děti týrané či zanedbávané nejsou výjimkou. Velkou roli zde sehrává psychoterapie. Dle uvážení specialisty lze nasadit i léky ze skupiny antidepresiv. 

Kdy a jak rychle dítě roste?

Odpověď na tuto otázku nemůže být jednoznačná. Každé dítě je unikátní. Pokud ovšem chceme určité růstové trendy zobecnit, je možné vymezit tři růstová období dětí.

• Prvním z nich je tzv. infantilní růstové období. Sem spadá vývoj dítěte do dvou let. Růstová rychlost dosahuje nejvyšších hodnot, dítě ve dvou letech věku dosahuje poloviny své dospělé výšky.
• Druhé růstové období je tzv. dětské. Zahrnuje časový interval od dvou let do začátku puberty, je tedy obdobím nejdelším. Růstová rychlost klesá, průměrně dítě poroste okolo 5–7,5 cm za rok.
• Třetí je období pubertální, které trvá okolo 4–5 let. Je pro něj charakteristická rozdílnost mezi dívkami a chlapci. U dívek puberta začíná okolo 10,5 roku věku (± 2 roky), trvá zhruba do 15 let a růstová rychlost je okolo 9 cm/rok. Chlapci začínají dospívat okolo 11,5 roku (± 2 roky), puberta obvykle končí okolo 17.–18. roku života, růstová rychlost je vyšší ve srovnání s dívkami, dosahuje okolo 10,3 cm. 

Kromě preventivních prohlídek u dětí má svůj význam i všímavost rodičů a okolí. Včasnou diagnostikou a adekvátní léčbou je možné dosáhnout normální výšky. Tělesný růst končí v pubertě. Poté již nelze výslednou výšku ovlivnit. 

(vrjo)

Zdroje: 

• MUNTAU, Ania. Pediatrie. 2. české vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4588-6.
• ŠEBKOVÁ, Alena, ZÍMA, Zdeněk. Praktické dětské lékařství. Praha: Grada Publishing, 2020. ISBN 978-80-271-1200-5.
• https://www.wikiskripta.eu/w/Poruchy_růstu_u_dět%C3%AD
• https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2003/06/11.pdf